Domů

Vítejte na webu děčínských vodních skautů, jejichž historie sahá až do roku 1945.

1. oddíl

V červenci 1945 bylo  možno na Labi vidět hochy, kteří křižovali  hlavní tok  řeky a zajížděli do slepého ramene k projížďce na kajaku. Zásluhou  bratra Reného Šimka se scházeli v klubovně loděnice na Starém Městě.

Dobré vybavení, krásná řeka a klidné slepé rameno poskytovaly ideální možnosti k provozování kajakařiny. Po zvládnutí základního vodáckého výcviku se hoši mohli odvážit plout do Hřenska a s pořádným záběrem pádel zpět do Děčína. Jindy se vydávali proti proudu na ostrov u Nebočad. Sportovní zážitky poskytoval sjezd rychlejšího úseku Ploučnice. V létě 1946 vybral kapitán Šimek 7 posádek debl kajaků k putovnímu táboru. Na korbě náklaďáku odjeli na Šumavu. Lodě dali na vodu u Rožmberka a za 14 dní je vytáhli na své domovské molo.

O Velikonocích 1947 sjelo několik posádek Ohři. Jarní voda je přitáhla i na Ploučnici. Putovní tábor pod vedením br. Ešnera začínal u Horní Vltavice a po Vltavě a Labi sjelo 6 debl kajaků do Děčína. V zimě se hoši věnovali oblíbenému lyžařskému sportu.

Na jaře 1948 ožila hladina řeky nedočkavými vodáky. Při zvýšeném průtoku se odhodlali ke splutí divokých peřejí Kamenice na gumových člunech. Letní tábory komplikovala situace ve společnosti. Přesto část oddílu neodolala krásám řeky Malše a spluli ji až k ústí do Vltavy. Mladší část oddílu odjela k rybníku Klíč u Svoru, kde se věnovali výcviku.

Po návratu z tábora se vodácké oddíly sešly na oblíbeném ostrově u Nebočad kolem plápolajícího ohně. Všichni cítili, že bez vodačiny nemohou být a že se nepodají nátlaku. S radostí uvítali myšlenku svých kapitánů R. Šimka a S. Ešnera o přestupu do Sokola, který mohl nadále existovat. 1. ledna 1949 byl založen Kanoistický oddíl Sokola Děčín, do kterého přešlo 27 členů 1. a 2. oddílu VS se svou klubovnou a desítka chlapců pozemních oddílů. Většina skautů se stala dobrými závodníky jak ve vodním slalomu, tak i v rychlostní kanoistice. Někteří dosáhli titulu mistr ČSSR.


Vodní skauti stáli po boku pěších skautů, když se na jaře 1968 obnovoval děčínský skauting. Děčínští vodáci – staří skauti- slíbili veškerou pomoc novému oddílu vodních skautů.

V roce 1969 připravili vodní skauti republikové závody, které se bohužel nepodařilo realizovat pro nízký počet přihlášených oddílů. Oddíl uskutečnil putovní tábor na Ohři. Koncem roku se nad skauty pomalu začala stahovat mračna. Činnost děčínských oddílů, ale neutichala.

V červnu 1970 proběhl na Sokolím vrchu závod junáckých hlídek. V chlapecké kategorii zvítězila posádka Vyder z 1. oddílu vodních skautů.

Žádný z oddílů junáckého střediska Úsvit se nepřihlásil do Pionýrské organizace a proto museli ukončit svou činnost.


V roce 1971 byl ještě br. Renc požádán vedením Svazarmu o pomoc při založení oddílu branných vodáků. Soustředil dvě desítky chlapců z 1. oddílu VS a 2 pozemního oddílu. S využitím skautských pramiček provedli vodácký výcvik posádek s společně s br. Jezvinou uskutečnili třítýdenní putovní tábor na Vltavě s ryze skautským programem.

Pro tuto činnost musel br. Renc oddíl následující rok před prázdninami a táborem opustit. Na podzim 1972 byl oddíl na nátlak OV KSČ rozpuštěn.

2. oddíl

Na podzim roku 1946 vzrůstal mezi chlapci z 2. pozemního oddílu zájem o vodačinu, a tak se od 1. ledna 1947 většina oddílu transformovala v 2. oddíl VS v čele s bratrem Červeným. Z majetku  1. oddílu získali několik kajaků a 2 gumové čluny.

Již na jaře 1947 sjeli za zvýšeného stavu Ploučnici od Benešova nad Ploučnicí do Děčína. K letnímu táboru si vybrali louku u obce Běšina na Sušicku. Postavili  dvě dřevěné pramičky a pokřtili je jmény Amazonka a Indiana. V Sušici je spustili na vodu a dopluli do Prahy. Zde pramičky naložili na loď ČSPL a poslali je do Děčína. Sami se vrátili vlakem.  Po prázdninách se věnovali opravám lodí a dostavbě loděnice.

Na jaře 1948 zvládli dolní tok Ploučnice. V létě přes všechny obtíže doby uskutečnili stálý tábor na horní Vltavě u Lenory.

Po návratu z tábora se vodácké oddíly sešly na oblíbeném ostrově u Nebočad kolem plápolajícího ohně. Všichni cítili, že bez vodačiny nemohou být a že se nepodají nátlaku. S radostí uvítali myšlenku svých kapitánů R. Šimka a S. Ešnera o přestupu do Sokola, který mohl nadále existovat. 1. ledna 1949 byl založen Kanoistický oddíl Sokola Děčín, do kterého přešlo 27 členů 1. a 2. oddílu VS se svou klubovnou a desítka chlapců pozemních oddílů. Většina skautů se stala dobrými závodníky jak ve vodním slalomu, tak i v rychlostní kanoistice. Někteří dosáhli titulu mistr ČSSR.

Oddíl zanikl v roce 1949.

 

3. oddíl

Na podzim roku 2011 družina Kober z bývalého 3. chlapeckého oddílu a družina Draků ze 4. koedukovaného oddílu dostaly nápad navázat na historii vodních skautů v Děčíně. Jejich rozhodnutí schválila středisková rada 7. prosince.

K prvnímu lednu 2012 bylo se do nově vzniklého 3. oddílu vodních skautů zaregistrovalo 12 členů. Br. Janouch se přihlásil na kapitánskou lesní školu vodních skautů, aby se mohl stát kapitánem oddílu. V květnu se vydali na řeku Sázavu. Uspořádali první tábor na Maxičkách u Králova mlýna s minimálním množstvím vybavení. V říjnu zahajuje činnost posádka vodních vlčat.

V únoru 2013 získalo středisko klubovnu v Písecké ulici, kterou oddíl obývá. Tábor se uskutečnil na tábořišti u Hadí skály u Dolanského rybníka. Na vypůjčeném raftu uskutečňovali vodácký výcvik.

O rok později objednali svou první skautskou pramičku P550. Letní putovní tábor se uskutečnil na Otavě, kterou splouvali ze Sušice do podhradí Zvíkova. V září 2014 pramička dorazila a byla slavnostně pokřtěna podle přezdívky našeho skautského patrona – Marabu.

Během jara 2015 vyráběli vlastní podsady, aby se jejich tábor na Maxičkách mohl uskutečnit pod „vlastní střechou“ V červnu poprvé vyrazili na Seč na celostátní setkání vodních skautů – Navigamus.

V roce 2016 zakoupili starší vozík na přepravu lodí, aby dokázali s loďkami lépe cestovat. Dvoutýdenní putovní tábor se uskutečnil na řece Berounce. Na podzim poprvé startuje posádka vlčat na závodě Napříč Prahou – přes tři jezy.

V průběhu roku 2017 se vlčata účastní dalších závodů posádek vodních skautů. Táboří oblíbeném tábořišti u Králova mlýna na Maxičkách. Opravují klubovnu v Bynově. Na podzim navštěvují Slávka Esentiera – člena 1. oddílu vodních skautů z poválečné doby a získávají cenné informace a fotografie.

Vodní skauti nespí ani v zimě a tak si kluci pro radost vyrobili u klubovny  kluziště, které skoro měsíc sloužilo. V červnu 2018 jsme vyrazili na devátý Navigamus – tentokrát na Lipno. Během léta jsme putovali po řece Lužnici. V září nám odrostla první vlčata a stali se z nich skauti. V říjnu zahajuje činnost posádka vodních žabek. Na podzim jsme oslavili 100. let republiky v Praze.

V roce 2019 získali dvou druhou pramičku, kterou jsme pokřtili podle naší patronky AŤKA. Do léta vyráběli další podsadové stany pro tábor na Maxičkách. Nové posádky skautů a žabek se zúčastnili svých prvních závodů.


Pokračujte na web oddílu

trojka.vodniskautidecin.cz

Kontakt

Junák – český skaut, středisko Úsvit Děčín, z. s.

Dvořákova 1332/16
40501 Děčín I

IČ: 18385397


Klubovnu vodních skautů naleznete v Písecké ulici, Děčín – Bynov.


Tel.: 723 924 438 (kapitán 3. oddílu VS Jan Janouch)

email: trojka.usvitdecin (uzenáč) skaut.cz